CODEX OF BROTHERHOOD

 

Její skutečné jméno znělo Chiara Vincenza Hooper, později poameričtěné na Kiara, kdy se na každém rohu setkávala s tradičními pokusy utahovat si z ní nebo problematickou výslovností cize znějícího slova. Narodila se ve slunné Itálii na ostrůvku San Pietro, ležícím jihozápadně asi sedm kilometrů od Sardinie. Rybářské městečko okouzlovalo svou pověstnou krásou a typicky jižanskou přírodou návštěvníky, obvykle turisty z Ameriky. Mezi nimi na vulkanický ostrov zavítal i jakýsi mladík se silným britským přízvukem, student etnických kultur, Amos Hooper. Užíval si prázdniny v období univerzitní kapitoly života, kdy se rozhodl okořenit upjatý, poněkud tradičně sofistikovaný způsob dospívání. Její matka, rodilá Italka, milovala dobrodružství a cizince.

​

Že by se tomu dalo říkat láska, to by netvrdili. Možná ta letní, poetická, mizící počátkem podzimních dnů. I tak se, kdo ví z jakého důvodu, rozhodli na konci letního období sezdat a útěkem do Amosovy rodné Anglie začít nový příběh, z něhož se vyklubala Chiara. Amosova rodina se stavěla proti tomuto svazku. Felicia neuměla prakticky ani slovo anglicky, v novém světě se ztěžka orientovala a devadesát devět procent Angličanů jí přišlo fádních, nudných a striktně upjatých. Nerozuměli její divokosti, volnomyšlenkářství ani nekonvenčním způsobům odporujících jejich smýšlení. Manželství dlouho nevydrželo. Felicia, živící se především obsluhováním v bistrech a kavárnách, si našla nový podnájem o jedné místnosti, kde vychovávala malou dcerušku. Později se ještě střetla s Amosovými rodiči - tehdy, když ho přišli hledat. Bez jediné informace, kde by se mohl nacházet, po něm pátrali u známých, přátel a taktéž i bývalých přítelkyní a manželek, mezi něž Felicia patřila. Později byl prohlášen za mrtvého.

​

Život v Anglii nepředstavoval procházku růžovým sadem, spíš naopak - vysoké ceny, špatně placené práce a ustavičně deštivé počasí ponechávaly obě Italky v rozmrzelé náladě. Bylo na čase změnit místo, zkusit něco nového. Tentokrát v Americe, kontinentu, kde se plní příležitosti. Konkrétně? New Yorku, městě snílků. Nežily si nejlépe, tolik se to od Anglie nezměnilo, ale tentokrát si Chiara nalezla spoustu výhodu: Central Park, Pátou Avenue, do nebe vysoké mrakodrapy. Jméno si změnila na Kiaru, našla si pár přátel, které nezajímalo, zda má na sobě džíny ze značkového butiku, školu zvládala napůl. Výhodu nalezla v jazycích a fyzických aktivitách, propad zase v chemii, přírodovědných oborech a zdravovědě.

​

Všechno se nakonec přejí. U Kiary tomu bylo s chudobou. Při střední škole si pokoušela přivydělávat - zprvu jako modelka, později jako servírka. Pozdní směny po škole se podepisovaly na známkách k její nelibosti, a aby dosáhla kompenzace, přehodila výhybku z hodné holky na mrchu, kterou zůstala do dnes. Některé profesory sváděla za obdarování lepší známkou, zpočátku poněkud neuměle a příliš okatě, než se naučila ty správné triky, které jí dopomohly k vystudování. Na vysokou neměla peníze a brát si studentskou půjčku se rovnalo sebevraždě. Začala pracovat, kde se dalo. Útěk před krutou realitou ji pokaždé zavedl do muzea, kde se skrývala v roli cizinky s očima laskajícíma barevné výjevy z dávných dob. K umění ji to táhlo už odmala, připadalo jí dokonalé, pyšnilo se krásou, kterou ostatní přišli opěvovat stejně jako ona. Nestačily jí jenom plakáty zobrazující nejznámější světová díla, toužila je vlastnit, kochat se jimi v soukromí. 

​

Zprvu se jednalo o drobné krádeže, kterými si krátila chvíle a sem tam přivydělávala. Nějaké to jídlo v obchodě, později oblečení v butiku, šperky na večírcích... Nekrotila se. Ani ve chvíli, kdy byla při jedné podobné krádeži chycena. Horká dlaň položená přes hřbet její ručky, šedomodré oči se střetly s pronikavým pohledem skenujícím její tvář. Nezčervenala, rozpaky se neprojevily. Na scénu nastoupila jižanská temperamentní nátura, kdy dotyčnému muži málem přerazila nos. Jak později vypověděla, jednalo se o zoufalý pokus naučený z amerických filmů. Tento charismatický hezoun nepatřil mezi zástupce policejního okrsku, sloužil sám sobě - konkrétně ve zlodějském oboru, kdy kradl cennosti přesahující částky několika milionů, z čehož se Kiaře zatmělo před očima. Sama si dopomáhala prodejem za nanejvýš pár tisíc, i když ambice měla, se schopnostmi profesionála počítat nemohla. Jonathan Hamilton, jak se jmenoval, se nabídl do role mentora. Kiara se mu líbila nejen díky mírně exotickému vzhledu, ale taktéž pro schopnost vžít se do role a změnit průběh vystoupení k vlastnímu prospěchu.

​

Začali pozvolna: menší muzea, soukromé výstavy a sbírky. Jednou byla vábničkou ona, podruhé zase on. Okouzlovala ochranku šarmem a cizími slůvky, Nathan řádil s charismatem na starších zbohatlých paničkách. Těžili z toho oba. Dokud se jejich cesty nerozešly - bouřlivý milostný život ochladl poté, co Kiara ze žárlivosti srazila jednu z potenciálních milenek (dle jejích slov starých jako historie sama) autem a z místa činu odjela. Nikdo jí tak nebránil vydat se na sólovou dráhu a dařilo se. Kradla cenné kousky, za které si mohla dovolit byt v Brooklyn Hights dosahujícímu úrovně Manhattanu (jen ne tolik nabubřelému), auto, s nímž nejezdí, neboť v New Yorku to nemá cenu a vykrmeného Corgiho jménem Dickens.